Kronika obce - doplňující zápis Josefa Vávry - události od roku 1914

20.10.2018 21:03

Očekávaný blahobyt

1914 - Rok ten byl velice slibný, úroda krásná, ceny jak obilí, tak dobytka slušné, tak že i průmysl byl plně zaměstnáván a mohlo se mluviti o blahobytu.

Smrt následníka trůnu

Náš Sokol ožil přípravami na slet do Brna, jehož se zúčastnil. V ten den jako hluboké zahřmění, předzvěst blížící se bouře došla zpráva o smrti následníka trůnu.

Válka

Od té doby byl znatelný neklid, jako by se cosi neobyčejného očekávalo, až 27. července jako úder hromu ohromila lid mobilisace a válka. V ten den bylo procesí z naší obce ve Strančicích na pouti. Jelikož byla neděle, slunné počasí, tak bylo zde v obou hostincích u kuželníku velmi živo. Náhle se řítí automobil s vlajícími říšskými praporky, v něm okresní strážmistr a nařizuje starostovi, aby přečetl vyhlášku o mobilisaci a několik jich nechal vyvěsiti. Jaký rozruch, co zármutku, pláče i prokletí to způsobilo nelze vypsati.

Mobilisace

Druhý den nastupovali svolaní na dráhu do Mnichovic, byl to den pláče, na který se nikdy nezapomíná, neboť všem největší bolest působilo, e se jde bojovat proti bratrům Slovanům.

Smýšlení občanstva

Uvědomělí Češi mluvili zrakem, neboť ústy nebylo možno, bylo dosti těch, kteří by byli se neštítili zrady a tak chodil každý jako by nosil tajemství, až našel sobě rovného. Tak se třídili národně smýšlející od těch, kteří neměli pravého vlasteneckého citu. Vlastenecky smýšlející lidé byli všade, v obecném lidu i v úřadech, ale bylo třeba tyto poznati.

Úředníci okresního hejtmanství ve válce

Mnozí lidé si stěžují dosud na úředníky. Každý soudný člověk musí uznati, že úředník byl vykonavatelem rozkazu shora a nemohl je měniti. Kdyby byl očividně ulehčoval občanstvu, byl by odvolán a na jeho místo přišel jiný.

Nejhůře na tom byli obecní starostové. Byli zavoláni před odvodní komisi do stáří 50ti roků, uznáni za schopné bojovat a byli vojenské služby sproštěni na starostování. Když nevykonal co měl, šel vojančit.

Starosta byl tlačen shora úřady a sdola lidem. Když však měl ducha, šlo vše, ale musel pracovat a nešetřit.

Co měl starosta nařízeno, musel se starat, aby vyhověl, když nemohl vyhověti, příkladně nějaké dodávky, musel to řádně odůvodniti, aby úřad nadřízený jeho důvody byl kryt, čímž však starosta přijímal sám zodpovědnost za správnost důvodů.

U nás šlo vše dosti dobře, tak že není příčin si na úřady stěžovati. Ovšem, že se někomu nikdo nezachová, zejména ten, který jest horší než druzí a nemůže těžiti na úkor spoluobčanů nejvíce si stěžuje.

Kdybych měl napsati veškeré záznamy, které mám po ruce z války, nestačila by tato kniha, ale přece bude třeba stručně se o válce a o poměrech v té době se zmíniti.

Vojáci za války

Pokud mám záznamy z války, bylo
k vojenské službě uznáno schopných mužů                   118
z nich bylo ve válce                                                      92
ve službě v říši                                                             22
sproštěni, kteří nerukovali                                              4 (ze 118)

Zajatých                                                                      25
raněných pozůstalých                                                   15
mrtvých od ran neb útrap a nezvěstných                          ?

Jest to značný počet vojáků na Zvánovice, neboť v r. 1910 čítala naše obec 88 domovních čísel a do války v r. 1913-1914 byly postaveny 3 č. p., ale obyvatelů nepřibylo přes 506 osob v r. 1910 napočítaných. Vojáky počítám jen ze Zvánovic.

Třemblat (osada) měl v r. 1910 čísel 42 a 222 osoby, ale vojáků poměrně oproti Zvánovicům málo, tak že na jednom seznamu nováčků mám poznámku „Obraz z války“ ze Zvánovic ve válce 60, ze Třemblata 6.

V ostatním jsme byli dosti šetřeni, jako na vojenskou přípřež nic. Ze Třembláta pár mladých divokých netahavých valachů a ještě proto, že chtěl se vyhnouti syn starosty odvodu a jel na přípřeže. Ovšem s lehoučkým vozíkem, neboť by s těžkým jeho přípřež nešla a tak dojel asi s 2 q tabáku k Zamošti v Polsku a při ústupu přípřež nechal a prchl až do Zvánovic. Koně a vůz však byli  dobře zaplaceni.

Politická obec Zvánovice byla totiž povinna dodati 15. srpna 1914 5 párů koní s dobrými vozy do Českého Brodu na vojenské přípřeže. Dalo to mnoho práce, než se zde srazili 4 povozy, ale v Třemblátě to šlo hladce. Kotek a Hofman dal každý 1 koně a Kotek vůz. Po dohodě s panem komisařem, ponechali si jen shora uvedené spřežení a Zvánovické propustili domů, z čehož majitelé povozů měli radost.

Nemohu se zde šířiti, které se za války konaly, ale odehrávaly se mnohdy veselé episody. Příkladně 23. června 1916 šlo ze Zvánovic a Třembláta 54 rekrutů do Českého Brodu k odvodu. Jelo se o den dříve přes Prahu, kde se přenocovalo. K odvodu šli r. 1866-1897 rození. Rekruti vždy v Praze vzbuzovali pozornost, ale naše rekruta byla nevyrovnatelná. Napřed harmonikář, kterému rekruti harmoniku koupili, za ním 50ti letí rekruti v párech, vedoucích se kolem krku a zpívali plačtivým hlasem „Ještě jsem já nevyrost, mám být voják“, ostatní zpívali s nimi a tak si oslazovali hořké chvíle v době zármutku.

Dne 31. ledna 1916 konala se vojenská přehlídka starostů a radních, skoro všichni byli uznáni schopnými k vojenské službě a kdo byl v úřadě nepostradatelný, byl na žádost vojenské služby sproštěn. Který se bál, tak až příliš poslouchal a byl, jak se říká papežtější než papež.

V září 1915 bylo nařízeno cvičit mladíky v r. 1897, 1898 a 1899 rozené, ale k výkonu nedošlo, neboť z těchto ročníků bylo v obci 13 mladíků a 5 z nich odvedeno a 2 nemocní, tak že se šesti to nešlo.

Rekvisice za války

Že bylo nutno dávati rekvisice, jest samozřejmo, neboť na tom závisela výživa obyvatelstva. Že musel starosta dobrým příkladem napřed, též jest samozřejmé, a i přesto se všem dodavatelům nezachoval, jest pravda, stěžovali si však jen ti, kteří nemohli prodati o 50 kg ovsa více za vyšší cenu pod ruku, ač dostal více tvrdého obilí na setí, které však semlel.

Celkem však naše obec byla v mnohém ušetřena oproti jiným obcím, k čemuž však musely býti důvody.

Důvody byly dvoje: dobře vyhotovené výkazy o zásobách a spotřebě a pak důvod druhý: řádné uctívání komisí při přehlídkách. Že zde šlo vše hladce, podám několik ukázek.

Roku 1917 , 20.2. v masopustní úterý přiběhl na obecní úřad četnický strážmistr Rulík celý vyděšen, přijde prý sem rekvisice, 20 vojáků, Maďarů, velitel Maďarský lajtnant, nervosní divoch, vše nechá přeházet , v stodolách, na půdě, a t. d. Má prý regma a v Svojeticích jej nechali spáti v nevytopené místnosti a studené posteli a tak prý zdivočel.

Starosta mu řekl, že mu dají teplý pokoj a že změkne, vojákům že dají najíst a že i dravec nasycený nejde tak po kořisti jako hladový. Starosta svolal 10 rolníků a šli naproti na kraj obce. Když přišlo vojsko s obilním inspektorem Tyftruňkem a komisionářem Novákem, každý si vzal 2 na stravu a byt a p. poručíka poslal s jeho sluhou do vytopeného pokoje do školy, s podotknutím, že p. poručík si má posílati pro jídlo a pití do hostince na účet obce.

K obědu měli masopustní jídlo, maso atd. A šišky, tak že byli všichni velmi spokojení. Pak byl ze strany občanů učiněn návrh, by se večer vzala hudba, což bylo vřele komisí uvítáno a ten den se nerekvírovalo. Večer byl veselý, tančili vojáci, chasa i pan obilní inspektor s komisionářem.

Když starosta říkal, že by rád viděl správný maďarský čardáš, pustil se do tance i pan lajtnant (byl to Dr. práv z Buda-Pešti) a tančil jak baletní mistr. Byl to veselý a dobrý společník, pravý opak jak byl dříve vypodobněn. Zábava se dobře skončila a ráno odešla komise do Českého Brodu, kam byla narychlo povolána.

Když přišel pan poručík na hejtmanství pro rozkaz, ptal se jej pan rada, jak se mu dařilo. Ještě to ušlo, ale ve Zvánovicích jsme se měli dobře, tam jsou lidé sebevědomí a dali by všecko, ale nemají, nás tam dobře uctili, hudbu nám vzali, vše možné pro stát by udělali, jen že nemají. Tím pana radu značně rozveselil a pan rada často na to vzpomněl.

Zde ani domovní prohlídky nebyly tak přísné jako snad jinde. Byl přítomen obilní inspektor, komisionář, odhadce zásob a obecní starosta. Vzal se osevní arch, mnoho-li kdo osel, neb výkaz o zásobách dříve sdělaný a obcházeli se čísla.

Že to nebylo tak tragické zde malá ukázka. Přišlo se do č. 62, otevřela se síň, dvéře u velké světnice byly otevřeny, na kraji světnice několik pytlů s moukou a na nich ležel majitel domku a spal. Komise se rozesmála, spící vyskočil a uchopil ve zmatku pytel, pak se rozpomenul a zůstal státi.
„Máte oves?“ Ptá se člen komise.
„Nemám, ten jsem odvedl.“
„Nu tak dobře, ale příště lépe hlídejte.“

Druhý případ: V Třemblátě u Páce č. 38 konala se přehlídka v komoře, nic se nenašlo. Komise jde pryč, na zápraží hromada kůr a na nich se hnízdil as 10ti letý kluk. Člen komise mu povídá: „Ty kluku budeš bit od táty, podívej se, dyť si skopal z těch pytlů kůry, přikrej to, ať nejsi bit!“ Komise se rozesmála a celá rodina Pácova také, že to tak dobře dopadlo.

Komise však z obce nesměla brzo odejít, neboť v krátké době nemohla vše prohledati tak, že to vypadalo jako vojenská exekuce v starých časech. Obec s tím měla dosti výloh a zde opsaný účet obci od hostinského jest krásný obraz, jak komise žila.

Útraty za rekvisice

Účet, obci podaný jako rekvisiční výlohy za vojáky ze dne 20.II. 1917 na konci masopustu, jak svrchu uvedeno.

Za ubytování a stravu 19ti vojáků 1 den          38 K 38 h
za ubytování a stravu 2 komisionářů                 4  .04
za 100 kg uhlí a 1 litr mléka                             5  .40
za povoz s inspektorem na dráhu                     8
za povoz s komisionářem do Voděrad               4
za cestu Povolnému do Mnichovic                     3
za cestu Povýšilovi do Mnichovic                       2
                                                                   ----------
Suma                                                           64 K 82 h

Zaplacený účet panu Vobořilovi 5.12.1917

 

Když se nemohla provésti rekvisice v únoru, provedla se o níž je zmínka a stála obec, dle opisu účtu:

4 obědy                                                     6 Zl.
2 svačiny, bílá káva                                    0.50
1 večeře, salám a 1 pivo                            1.26
2 večeře salám a chléb                              1.06
1 káva ráno a chléb                                   0.20
3 obědy s černou kávou                             3.90
4 večeře                                                   4.16
19 osminek po 43 ks                                  8.17
3 obědy s kávou                                        3.90
3 večeře, osmažené kotlety, 10 osminek     3.12
3 obědy                                                   3.90
4 večeře 16 osminek                               15.34
4 obědy                                                   4.55
4 večeře, oárky                                        2.56
8 citronek                                                1.44
2 obědy                                                   2.60
2 večeře                                                  2.08
2 obědy                                                   6
3 svačiny                                                 4
7 obědů a 20 osminek                             16.56

Suma                                                    91.40, tj. 182 Kč 80 h.

Poslední účet 7 obědů a 20 osminek jsou vlastně 3 položky, ale kvůli uzavření účtu jsem udělal položku jednu.
Účty tyto platil starosta z obecní pokladny a když přišli jednotlivé osoby, pohostil je starosta doma k vlastní škodě.
Toto pohoštění mělo veliký vliv na rekvisice, neboť rekvírovat o hladu a žízni dělá špatnou náladu a tomu jsme dovedli čelit.

 

Ceny obilí 1914 – 1915

Za vykoupené obilí byly stanoveny maximální ceny a mimo státních nakupovačů nesměl nikdo obilí koupiti.

Roku 1914 byly následující ceny: za pšenici 31 K, za žito 32 K, za ječmen 19 K a za oves 19 K.

Roku 1915 15/II. Byly zvýšeny ceny se zpětnou platností od 1. října 1914 následovně:

pšenice   42 K
žito         34 K
ječmen    28 K
oves        23,50 K

Kdo oves nabídl sám a dodal do 23.V.1915, byla mu vyplacena premie 5 K na 100 kg. Výnosem okresního hejtmanství ze dne 21/8 1915 byla tato premie vyplacena na dobrovolně dodaný oves starý, nikoli však r. 1915 sklizený.

Výnosem z 5/IV. 1915 měli jsme dodati 30q žita pro okres Liberec. Jako starosta obce jsem žádal, aby oněch 30 q žita bylo ponecháno našim občanům, vlastních zásob nemajícím.

Žádost tato byla zamítnuta a nařízena neprodleně dodávka. Nařízení bylo vyhověno, ale žádáno o 35 q žitné mouky, která nám ihned byla přidělena ve mlýně v Choceradech. Jídlem roste apetýt. Když to šlo, žádalo se ještě 0 20 q žita, které měla dodati obec Voděrady. K malé radosti Voděradských nám bylo vyhověno a žito bylo pro naše občany semleto v Háčkách, dobrá náhrada za libereckou dodávku.

Známost s úředníky u hejtmanství nám velmi prospěla. Mohlo se podati odvolání na místodržitelství proti kontigentu, které bylo vždycky zamítnuto, ale účelu bylo dosaženo. Příklad: V úředním dopise ze dne 19/I. 1915 se píše, že vyřízení našeho odvolání, nařídilo místodržitelství, že rekvírované obilí dodáno býti musí, ale 12 q pšenice, že nám promíjí. My jsme jiného nepotřebovali, vlk se nasytil a ovce se zachránila.

Úředníci byli dosti dobří národovci, ale potřebovali, aby se proti nim protestovalo na místodržitelství, což jim tam sloužilo k dobru.

Abych vypisoval veškeré rekvisiční výměry, a dodávky to by dalo práce, že při mém zdraví a věku 69 r. bych jí nevykonal a tudíž se omezím jen na některé.

V obci se pořizovaly obecní přehledy, tak v r. 1915 přehled dle stavu z 15. října:

Počet osob samozásobených 505

Měli zásoby pšenice 100 q 90 kg, žita 276.15, ječmene 103,55 a ovsa 501,24 mouky pšeničné 1 383 kg a žitné 3 577.

Podepsáni: Pivoňka – předseda, Alois Rulík – čet. strážmistr,  Jos. Šindelář – člen komise, Josef Vávra – starosta

 

Dobytka bylo r 1915 dle stavu k 1/V v obci

 

Zvánovice

Třemblát

Celkem

Mladý pod 1 rok

76

26

102

Býci

6

4

10

Jalovice

22

20

42

Krávy

129

73

202

Voli

9

14

23

Vepři pod 3 měsíce

17

13

30

          nad 3 měsíce

6

4

10

          na porážku

 

8

8

Kozy

44

9

53

 

S těmi vepři to nebylo správně hlášeno, protože se mělo odevzdati z každé porážky sádlo k zdejšímu řezníku p. Vobořilovi, který byl později za tím účelem vojenské služby sproštěn. Porážky se hlásily u obecního úřadu, starosta odhadl kus a vyměřil dávku. V některých obcích, jak kvíklo prase, již starosta běžel by nepřišel stát o dávku a takový odvedl v krátké době 100 kg sádla.

Zde nikdo nebažil po zlatém kříži, ani po jiném vyznamenání, proto mohla prasata kvičet jak jim libo, nikdo si toho nevšiml a udavači zde nebyli. Tak že za celou válku se zde vybralo 1 kg 25 dg všeho sádla a to od obecního starosty ¾ kg a od Jos. Zítky č. 84 ½ kg, které se ku konci války dalo chudým v obecním domku zdarma, neboť dodavatelé nic nežádali a ústředně to nestálo za účtování.

V roce 1915 četné předpisy a rekvizice dodáno bylo 127 q ovsa, 3 pšenice, 15 žita a 3 ječmene. Ovšem že ze sklizně 1915 se dodávalo v r. 1916.

V roce 1916 bylo předepsáno dodati: 144 q pšenice, 198 q žita, 152 q ječmene a 162 ovsa. Samozřejmě že se celý kontigent nedodal, naopak zdejší domkáři žádali o žito a pšenici k setí, v čemž jim obilní válečný ústav ochotně vyhověl, neboť na seťovém obilí byl větší zisk a seťová pšenice šla obyčejně rovnou do mlýna.

Výměrem z 28. srpna 1916 byla naší obci předepsána dodávka 410 q sena a 626 q slámy, a dodávka 250 q sena a 50 q slámy. Celkem 660 q sena a 676 q slámy.

Nato se dodala asi ¼  předepsané dodávky sena, bez slámy.

Nato předepsán kontigent 9/3 1917 sena 100 q a slámy 97 q, který byl 26/2 rekvírován a dodáno do starého cukrovaru v Liblicích.

Výměrem 26. ledna 1917 předepsán kontigent 140 q pšenice, 140 žita, 120 ječmene a 180 ovsa. Na základě toho proveden soupis zásob v obci, dle kterého bylo přebytků pro dodávku 23 q žita, 250 kg ječmene a 50 q 70 kg ovsa.

Výpočet spotřeby vzat ode dne soupisu 15/2 do 15. srpna. Na krmení koní počítáno do 15. září 1917. Rozvržené přebytky byly dodány válečnému obilnímu ústavu. Jak již svrchu vzpomenuto, byla do obce vyslána komise od okr. Hejtmanství jako do jiných obcí. U nás prodlela od 8 – 15/III. 1917 kterýžto čas odpovídal rozloze obce a pak se zde neměli zle. Komise za tu dobu zrekvírovala 220 kg pšenice 22 q 77 žita, 691 kg ječmene a 51 q 48 kg ovsa. Tak že se kryla svrchu uvedenými přebytky místní komisí vyhraženými. Aby se zjistila sklizeň obilí, byli stanoveni odhadci sklizně. Zde na okresu Černý Kostelec nás bylo 5 a každý odhadoval ve své oblasti. Jelikož nedodal okres vždy předepsaný kontigent místodržitelstvím, nařídilo místodržitelství omlaty na zkoušku v těch obcích, které kontigent nedodaly.

Zde byl proveden takový omlat u Jana Povolného, domkáře ve Zvánovicích č. 20. Výmlat prováděl se za dozoru berního asistenta Fučíka. Zkouška toho nás nijak nepoškodila, neboť to bylo pole nezhnojené , hubené, s nepropustnou spodinou a mělkou ornicí, tak že úroda tam byla prabídná.

Aby se zjistila denní spotřeba mouky v obci, pořízen výkaz o spotřebě pro osoby dle stavu ze dne 14. října 1917.

Zemědělci samozásobitelé s denní dávkou 300 gr    76  osob   22,800 denní potřeba kg obilí
Zemědělci samozásobitelé s denní dávkou 366 gr  166  osob   60,756 denní potřeba kg obilí
Nesamozásobitelé dostávající lístky na 200 gr        223 osob    44,600 denní potřeba kg obilí
Nesamozásobitelé dostávající lístky na 300 gr        204  osob   61,200 denní potřeba kg obilí

Součet osob                                                      669        

 

Aby se čelilo hladu na straně jedné, ubíral se chléb na straně druhé a tak již nízká kvota na 1 osobu se snížila a u samozásobitelů se provedla 2. června 1917 úřední prohlídka a zabavilo se: 80kg pšenice 817 kg žita, 165 ječmene a 248 ovsa, celkem 1353 kg.

Podepsáni Strejček - mlynář, Bečkář - obecní inspektor, Vávra starosta

Zpět