Veselé příhody myslivecké

17.03.2010 14:39

Ze vzpomínek na veselé příhody myslivecké, pana Jana Medřického, které mi vyprávěl v květnu r. 2003 ve svých 100 letech:

Pan Medřický měl starou kozu a při honu o svačině na ní přišla řeč: „Jářku chlapi, co já s tou starou kozou budu dělat, já jí dám zdarma mysliveckému sdružení.“ A chlapi hned že jí berou. Druhý den pro kozu přijeli a odvezli ji do Třemblat k  Pepovi Sedláčkovi, tam dostala omlazovací kůru - natřeli jí dásně octem, ustřihli jí kozí bradu, našlechtili jí a odvezli do výkupu, kde jí zpeněžili a hned bylo na občerstvení na příští hon.

Ale to nebylo všechno, Pepa Bukovský ustřiženou kozí bradu opatřil bílým kalounem, který na ní přilepil a o poslední leči v hospodě u Páců již značně zmoženému kolegovi Jirkovi Petrů kozí bradu připevnil pod bradu, řkouc: „Chlapi koukněte, přišel nás navštívit Popovický kozel, to mu narostlo z toho piva co tu čepují!“

Není třeba pochybovat, že hospoda burácela smíchem a ve družné zábavě při muzice se končilo druhý den ráno.

*

Kolega myslivec Venda Mourek byl známý tím, že šetří patrony- „Vašku proc nestřílíš!“ - „Ále je to daleko, to bych netrefil“, byla častá výmluva. Když vystřílel svojí zásobu, pravil: „Chlapi půjčte mi někdo patrony, já dneska pálím jak za první světový u Verdunu.“

Chlapi se domluvili, až zase bude chtít patrony, že se na něj připraví. Dříve si patrony myslivci nabíjeli doma sami, měli na to nářadíčko a od slov nebylo daleko k činům.

Dobráci Bukovský s Pepou Chejnou nabili několik patron peřím, sazemi a hrachem - kvůli váze – a na honě, když Venda Mourek přišel se svým legendárním: „Chlapi půjčte mi patrony“, ochotně mu několik patron podali. Všichni o tom věděli a v další leči mu vybrali štont hezky proti větru. Když Venda vypálil, bylo to opravdu jako u Verdunu - flinta od sazí a on sám jako kominický učeň. Se slovy: „Vy holomci, to jste mi udělali schválně!“ se tomu sám zasmál.

*

Když se po honě sedělo nebylo nouze o dobrou zábavu. Večer po honě přicházeli do hospody manželky a v hospodě u Pácu to žilo a frčelo. Někteří myslivci hráli na různé nástroje, např. Vejvoda na trubku, Svoboda, Krčmář, Bubeník na různé nástroje, vrchní hončí Tonda Zámyslický na harmoniku a vůbec dřívější zvánovická kapela byla složena zčásti z myslivců.

Jednou prý hráli ve Voděradech a když šli k ránu ze Stráně dolů - bylo to v zimě, plno sněhu - jeden z nich upadl a housle mu ujely po sněhu a on křičí na kapelníka Tondu Bínu: „Tondo, já mám housle v prdeli!“ Tonda sebou zrovna seknul, padl na basu a odvětil: „Ty máš housle v prdeli a já zas prdel v base!“

*

Aktéři těchto příhod zvánovičtí občané a rodáci již vetšinou jsou jak se říká na pravdě Boží. Ve Zvánovicích žili, pracovali, bavili se, žádnou legrácku nezkazili, spíše naopak ještě si přisadili, aby ostatní pobavili a proto i v našich vzpomínkách zůstanou jako Zvánovičtí rodáci - domácí a i když již nejsou mezi námi, nejsou zas tak daleko, jsou jen kousek, v podstatě jsou tu pořád s námi.

Václav Pác, honební starosta

 

Zpět